Bladhaund
Původ: Patří k nejstarším evropským honičům, zároveň je blízce spřízněn i s plemeny dogovitými. Pochází z benediktinského kláštera sv. Huberta v dnešní Belgii, kde ho mniši chovali v relativně čistokrevné podobě již od 7. století. O něco později se tito psi dostali i do Anglie a zde probíhal jejich chov nezávisle po dlouhá staletí. Moderní chov byl založen na sloučení obou vývojových linií.
Popis: Velký a těžký pes. Hlava výrazná a mohutná, s množstvím volné kůže a vrásek a dlouhými, převislými pysky. Tmavé menší oči se spadavými spodními víčky a viditelnou růžovou spojivkou. Uši nízko nasazené, dlouhé (dosahující alespoň k nosu), porostlé krátkou, jemnou srstí. Krk dlouhý, dobře osvalený, s lalokem. Hřbet široký, velmi silný, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné, svalnaté, silných kostí. Ocas středně dlouhý, nesený v oblouku nad linií hřbetu. Srst krátká a tvrdá. Zbarvení: hnědočervené nebo černotříslové. Charakteristika: Velmi klidný, rozvážný pes, který je mimořádně přátelský ke všemu živému, miluje lidi a nemá v sobě ani stopu agresivity. Zároveň je však poněkud svéhlavý a neprojevuje velkou ochotu podřídit se výcviku. Zvláštní nároky: Vyžaduje citlivý a trpělivý přístup. Jednoznačně se lépe hodí pro držení venku, protože vyžaduje prostor a kromě toho hodně sliní. Vzhledem k dobrácké povaze není dobrým hlídačem. Užití: Lovecký pes - honič a barvář, pro klidnou povahu a zajímavý vzhled dnes častěji držený jako pes rodinný a společenský. Výskyt: Ani běžný, ani vysloveně vzácný. Ročně je u nás odchováváno několik desítek štěňat. Možná záměna: S jinými honiči (švýcarští, gaskoňští apod.), kteří jsou však nepoměrně vzácnější, menší a méně mohutní.
pes
35-50kg
67cm
fena
35-50kg
60cm