Tibetská doga
Původ: Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech dogovitých. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n.l. Jako první Evropan ji popsal Marco Polo. I když se od počátku 20. století do Evropy několik jedinců z Tibetu dostalo, systematický chov začal až úplně nedávno, koncem 70. let.
Tibetská doga
Popis: Silný pes o něco větší než střední postavy, s mohutnou kostrou. Hlava poměrně těžká a mohutná, hranatého tvaru, s kratším čenichem a výraznými pysky. Středně velké oči i uši, které jsou trojúhelníkové, pokryté krátkou srstí a zavěšené ve výši očí. Tělo silné, svalnaté, s krátkou širokou zádí a hrudníkem dosahujícím až k loktům. Ocas středně dlouhý, stočený nad hřbet. Srst delší a bohatá, zvláště na krku a ramenou. Zbarvení: černé nebo hnědé s pálením, zlaté, šedé, se znaky nebo bez nich.
Charakteristika: Velmi klidně až melancholicky působící pes, trochu samotářský, zdánlivě nevšímavý vůči svému okolí. Přesto je výborným hlídačem. Své city nedává příliš najevo, v projevech je umírněný, ale svému pánovi i rodině přesto bezvýhradně oddaný.
Zvláštní nároky: Plemeno vhodné k celoročnímu držení venku, velmi odolné, nenáročné. Nehodí se pro běžný výcvik, nutná je pouze důsledná výchova. Srst postačí jednou za týden pročesat, více péče vyžaduje jen v období línání.
Užití: Hlídač a ochránce.
Výskyt: Ač je u nás chována teprve několik let, rychle se šíří a zájem o ni roste.
Možná záměna: Nepravděpodobná.
| pes | 66cm | |
| fena | 61cm |