Vítejte v magickém světě nejlepšího přítele člověka psa

  PŘEDEM BYCH CHTĚLA ŘÍCT ŽE TOHLE JE ZE STRÁNEK WWW.STAJJANEK.BLOG.CZ NO DOUFÁM ŽE TO NEVADÍ TAKŽE ZDE CVIKY :-) taky bych chtěla varovat je toho poměrně dost a tak jsem, aby se vám lépe četlo změnila pozadí aby vás pak nebolely oči :-)

Výchova psa

Výchova psa: přípravný a základní výcvik

Výchova psa

Výchova psa probíhá ve dvou fázích:
1.)přípravný výcvik
2.)základní výcvik.

Přípravná fáze znamená takový výcvik, při kterém se štěně učí správnému chování, a to nejen mezi ostatními psy (k matce, sourozencům), ale také mezi lidmi. Vštěpují se mu všeobecná pravidla chování a snášenlivosti.

Výcvikem v užším slova smyslu rozumíme osvojování různých úkolů. Výchova štěňat, bez ohledu na plemeno, směřuje vždy k témuž cíli, ale výcvik psů se provádí různými metodami a programy.

Výchovu štěňat můžeme zhruba rozdělit do tří fází:

1.)První fáze probíhá v době do odebrání štěněte od matky. Musí se naučit respektovat ostatní členy "smečky", poznává práva a povinnosti každého člena tohoto společenství a také se učí je dodržovat. Je třeba si osvojit hru, útočit a bránit se, získávat potravu, ale v této době se také musí odnaučit tvrdohlavosti a sobectví.
Pozorujeme-li fenu, která vychovává svá štěňata, vidíme, jak je s velkou láskou a dovedností učí hře, zábavě, hbitosti, ale pokud je třeba, velmi nekompromisně je potrestá za každé provinění.

2.)Druhá fáze výchovy štěněte začíná po jeho příchodu do nového domova. Většinou to bývá mezi 6. až 8. týdnem, kdy se štěně učí pravidlům soužití s člověkem.
V noci nesmí kňučet, musí spát na svém místě, svou potřebu nemůže dělat kdekoliv, nesmí kousat obuv ani jiné věci v domě, musí se naučit jíst v určenou dobu na stejném místě, nesmí loudit u pánova stolu, olizovat děti v obličeji a mnoho dalších věcí, které ho nemohla naučit jeho matka.

3.)S procházkami začíná třetí fáze výchovy, která se už přibližuje výcviku. Štěně musí přivyknout chůzi na vodítku, nesmí nic brát ze země, je třeba odnaučit je skákat na lidi i ostatní zvířata, musí rozumět povelům "Fuj!" a "Ke mně!" pokud běhá bez vodítka.

Dvouměsíční štěně při veselých zábavných hrách s člověkem v novém domě zapomíná rychle na svou matku, ale s příchodem noci, když je všude klid, začíná kňučet. Je nutno obrnit se trpělivostí a nedovolit nikomu z domácích přibližovat se k němu.
Tehdy štěně, unavené hrami a dojmy, brzy upadá do tvrdého spánku a bude pouze pofňukávat ze sna. Ve většině případů štěně už během 2 až 3 nocí zapomene na svoji předchozí rodinu.
Pokud je ovšem člověku štěněte líto a v noci k němu přijde, bude štěně kňučet celou noc a důsledky takové chyby se mohou prolínat celým dalším společným životem.

Je-li pelíšek štěněte vhodně umístěn, brzy (někdy již během jednoho dne) si na něj zvykne. Nemůže-li si štěně v novém domově zvyknout, lze mu na noc dávat ohřívací láhev.

Výběr místa pro vykonávání potřeby představuje vážný problém. Když je štěně ještě zcela malé, nechává loužičky kdekoliv. Nezkušený chovatel na ně reaguje často velmi hrubě a namáčí do nich štěněti čenich. Toto chování vede k tomu, že mu štěně přestává důvěřovat.

Rady chovatelům psů

Výběr štěněte, Odčervení, Očkování, Kastrace

Když už máme štěňátko doma
Pořídili jste si pejska? A víte co dál? Malé štěňátko přináší do rodiny spoustu radostí, ale i starostí. V tomto návodu najdete informace jak se ke štěněti chovat, čím ho krmit, jakou lékařskou péči je třeba štěněti zajistit. Abychom Vám usnadnili chovatelské začátky a abychom Vám pomohli s otázkami, které se týkají zdravotní péče a správného vývoje nového člena Vaší rodiny, připravili jsme písemně několik následujících bodů. Takto budete mít čas vše si v klidu přečíst a probrat s ostatními členy rodiny. Začneme opravdu od začátku.

Výběr štěněte
Vybírat můžete z mnoha plemen i kříženců. Pokud si kupujete psa od chovatele, měli byste vědět, že: štěně by mělo jít od matky do nové rodiny v ideálním případě v 8. týdnu věku, nejdříve však v 7. týdnu. Dřívější odběr je nevhodný, neboť v tomto období probíhá "vtiskování" (vytváření vztahu k ostatním psům). I když mu poskytnete tu nejlepší péči, budou mu ony týdny do 2.měsíce stáří chybět při vývoji jeho vztahu k ostatním psům a někdy i k lidem

Při odběru bychom se měli podívat štěněti na bříško, kde v místě pupíku se může nacházet různě velká bulka - pupeční kýla. Tu je nutno většinou později odoperovat, což není levná záležitost. Opravdu seriózní chovatelé si takové štěně většinou nějakou dobu nechají a před prodejem mu kýlu nechají operovat na vlastní náklady.

Zkontrolovat je třeba i čelisti. Ve štěněcím věku ještě nepoznáme, zda bude mít pes v dospělosti všechny zuby, což je u některých plemen podmínkou chovnosti, ale už nyní můžeme rozpoznat výrazný předkus nebo podkus. Pozor - takové vady se věkem neupraví a u psů s průkazem původu až na výjimky je vyřazují z chovu.

Je třeba se pejskovi podívat do uší. Přítomnost hustého, tmavého, suchého, drolivého mazu může signalizovat ušní svrab a není známkou dobré hygieny chovu, stejně jako blechy, které nacházíme v srsti po celém těle. Někdy najdeme přímo blechy, někdy jen černé tečky v srsti - bleší trus. Proti blechám a klíšťatům je dobré chránit pejska některým z preparátů s prodlouženou dobou účinku, kde toto je nutné předem zkonzultovat s veterinářem.

Odčervení
Štěňata by měla být od 2. týdne věku pravidelně každé 2 týdny odčervována až do věku 3 měsíců, dále každý měsíc do 1 roku a poté 2 - 4 x ročně dle způsobu života psa. Pokud je pes v kontaktu s těhotnou ženou nebo dětmi, měl by být odčerven minimálně 4x ročně. S odčervováním by tedy měl začít chovatel, vést o něm záznamy a ty předložit při odběru novému majiteli, který v něm pak bude pokračovat. Důvod opakovaného odčervování v intervalu 2 týdnů u štěňat je ten, že téměř každá fena má v těle (ve svalech, v játrech a v dalších orgánech) zavrtané "spící" larvičky škrkavek, které se při graviditě probudí a provrtávají se přes dělohu do plodu štěněte. Další dávku larviček dostane štěně v mateřském mléce. Tyto larvičky se ve štěněti opět zavrtají do svalů a orgánů a postupně se uvolňují do střeva, kde dospívají v dospělé škrkavky. Všemi dosud známými odčervovacími prostředky zahubíme jen dospělce, kteří už jsou ve střevě. Proto musíme odčervovat opakovaně, neboť dokud se štěně nezbaví zásoby larviček a nevytvoří si schopnost bránit jim ve vývoji v dospělce, dozrávají v něm stále noví a noví parazité. První odčervení by mělo být provedeno pomocí speciální pasty, která škrkavky jen ochromí, ale nezabije, takže celé odcházejí a nerozkládají se ve střevě. Při jejich rozkladu totiž vznikají látky, které jsou pro velmi mladá štěňata jedovaté. Pak můžeme pokračovat dále touto pastou, tabletkami, nebo použít velmi moderní preparát Stronghold, který je sice dražší, ale podává se jen 1x za měsíc, po celou tuto dobu se drží v krvi zvířete a hubí škrkavky stále a ne jen nárazově jako ústně podávané preparáty a navíc chrání po celý měsíc i proti blechám a kožním a ušním roztočům. Tento způsob doporučujeme.

Očkování
Očkování je nejjednodušším a přitom nejdůležitějším způsobem, jak předcházet řadě infekčních onemocnění (parvoviróza, psinka, infekční zánět jater, psincový kašel, coronaviróza, leptospiróza, vzteklina), z nichž většina ohrožuje pejska přímo na životě a některá jsou přenosná i na člověka. Základní očkovací schéma u moderních, dnes používaných vakcín je 6, 9 a12 týdnů věku. Každé očkování obsahuje o něco širší kombinaci chorob a v posledním je obsažena i vzteklina.

Krmení
Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa. Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný, zdravý a silný jedinec. Názory na to, co je kvalitní potrava, se různí a procházejí názorovým vývojem. Výzkumy na zahraničních universitách a ve výzkumných centrech velkých a seriózních firem zaměřených na výrobu krmiv pro psy a kočky přinesly zejména v poslední době mnoho nových poznatků, které jsou často i v přímém rozporu s tím, co se tradovalo v minulosti.
Granule nebo vařená strava?: to je otázka, se kterou se setkáváme velmi často. Nelze a ani nechceme zcela zavrhnout používání klasické vařené stravy. Jen vždy majitele upozorňujeme na obrovskou pracnost ve srovnání s komerčními krmivy. Chcete-li psovi vařit, znamená to mít zdroj kvalitního masa- svaloviny, vždy ho dobře provařit pro odstranění rizika infekce, mísit ho v poměru 1/3 masa ku 2/3 přílohy (rýže, těstoviny, vločky), přidat zeleninu, vitamíny, minerály. Nikdy nebudete znát přesné složení takto připravené stravy a to nebude nikdy stejné, protože pokaždé použijete jiné suroviny. Je tu vysoké riziko předávkování vitamínů (vit. D) a hlavně minerálů (vápník !!!- katastrofa pro kostru a klouby rostoucího psa). Především si ale přiděláte spoustu práce a Váš byt dostane špatně vyvětratelnou vůni závodní kuchyně. Tímto způsobem lze odchovat psa na relativně vyvážené stravě, ale je to velice, a v dnešní době zcela zbytečně pracné a komplikované. Doporučujeme proto používat KVALITNÍ a ověřená komerční krmiva, zejména v granulované formě.

GRANULE: Rozhodli jste se tedy pro granule. Jenže když se řekne granule, je to jako když se řekne auto. Na jedné straně stojí Mercedes, na druhé Trabant. Stejné rozdíly jsou i ve kvalitě granulí. Zde je to o to nebezpečnější, protože rozdíl mezi Mercedesem a Trabantem pozná každý a snadno, ale granule jsou pro laika všechny jen hnědé kuličky. Jenže rozdíly jsou mezi nimi obrovské. Různé výhodné cenové nabídky v supermarketech jako 10 kg za 140-200 Kč jsou jasné. Za takovou cenu nelze nakoupit ani kvalitní suroviny, natož vyrobit kvalitní granule. Takové krmení je dobré leda pro slepice, ale rozhodně ne pro psa, a už vůbec ne pro rostoucí štěně. Pomineme-li tyto vyložené excesy kvality, zůstává před námi těžký úkol vybrat si z mnoha více či méně kvalitních výrobků na českém trhu ten, který bude našemu psímu kamarádovi nejvíce vyhovovat. Obecně platí, že na krmení bychom neměli příliš šetřit zejména v prvním roce života, kdy se buduje kostra, imunitní systém a tělesná konstituce. Kvalitní krmení, pravidelné a kvalitní očkování a odčervení jsou absolutním základem, který když neošidíme, máme šanci odchovat zdravého jedince s dobrou kondicí, schopného odolat většině chorob a vynaložené náklady se nám tak mohou vrátit na úsporách za veterinární ošetření. Vždy platí, že prevence chorob je levnější než jejich léčba.

Jaké tedy zvolíme granule? Nemůžeme a ani nechceme poskytovat kompletní průzkum trhu a prověřit všechny značky a výrobce. Uvedeme jen namátkou ty, které známe a o jejichž kvalitách jsme se osobně přesvědčili.Purina, K-9, Royal Canin jsou krmiva střední třídy, která poskytnou dospělému psu vše, co potřebuje. Chceme-li si být jisti, že mu poskytujeme to nejlepší, můžeme si vybrat z krmiv představující opravdový vrchol kvality nabízené v rámci celé zeměkoule, včetně naší republiky. Superpremiová krmiva EUKANUBA a HILLS jsou značky srovnatelné s Mercedesem. Je už vcelku jedno, kterou z těchto značek si vyberete, je to jen otázka individuálního vkusu a rozhodnutí, protože všechny tyto firmy jsou zárukou kvality. V naší chovatelské stanici preferujeme firmu Eukanuba a PROPLAN Purina, kde jsme členy v chovatelských klubech.
Důležité je i odlišení krmiv pro různé velikosti plemen. Dnes už se ví, že malá plemena mají značně odlišné požadavky na výživu než velcí psi. Proto tyto firmy vyrábí granule pro malá, střední a velká plemena. Významné je to hlavně u psů velkých (nad 25 kg v dospělosti) a gigantických plemen. Zde se dá špatnou výživou napáchat hodně škod, hlavně ve vývoji kyčelních a loketních kloubů. Ale pozor: dlouho se tvrdilo, že velcí psi potřebují během růstu hodně vápníku a bílkovin. Výzkumy posledních 5-10 let ukazují, že nadbytek těchto složek způsobuje stejné, ba horší škody, než jejich nedostatek. Doga nebo rotwajler váží v dospělosti 50-80 kg. To je stejná váha jako u člověka. Ale lidská kostra do této velikosti a váhy roste 18 let. Pes takto naroste za 8-10 měsíců!!! To je strašná zátěž pro organismus. Naším cílem tedy nemůže být snaha o urychlení již tak překotného růstu, ale naopak. Musíme se snažit, aby tento růst byl pozvolný, plynulý a vyrovnaný. Dostává-li rostoucí pes velkého plemene nadbytek bílkovin anebo vitamínů příliš rychle, vytvoří hodně svalové a tukové hmoty a navěsí tuto váhu na ještě nezralou kostru, kterou tím přetíží a dochází k deformitám kloubů a páteře. Vztah mezi nadbytkem vápníku a zvýšeným výskytem dysplazií kyčelních a loketních kloubů je dnes už přesvědčivě prokázán. Při nadbytku vápníku dochází k předčasnému a nerovnoměrnému uzavírání růstových zón kostí a tím opět ke zvýšenému množství kloubních onemocnění.

Při odchovu psa velkého plemene proto nedbejte dobře míněných, ale zastaralých rad některých chovatelů a výcvikářů, že pokleslé uši či prošláplé spěnky nohou spraví přídavek vápníku do krmiva. V kvalitních krmivech je ho dostatek. Řada krmiv Eukanuba Large Breed (pro štěňata, dospělé psy a seniory velkých a obřích plemen) obsahuje navíc chondroprotekiva- tj. látky pro takzvanou kloubní výživu (chondroitin sulfát, glykosaminoglykany a želatinu) pro optimální vývoj a výživu kloubních chrupavek. Všechna krmiva Eukanuba pro dospělé psy obsahují nový unikátní patentovaný systém pro prevenci vzniku zubního kamene a krmivo pro štěňata je obohaceno o přípravek DHA ( klíčové živiny pro stavbu mozku).

Krmný režim: Štěně, stejně jako malé dítě, je třeba přivyknout na pravidelný režim krmení. Mělo by jíst do věku 1 roku 3x denně, do věku 2 let 2x denně a v dospělosti 1-2x denně. Granule zalijeme teplou vodou, necháme je zchladnout na tělesnou teplotu a nabídneme je pejskovi. Necháme mu je 10-20 minut. Co nesní, to mu vezmeme, uložíme v lednici a ohřáté na tělesnou teplotu nabídneme při příštím krmení.

Pokud namočené granule nesní během jednoho dne, vyhodíme je, aby se nezkazily. Snažíme se nenechávát psovi jídlo ležet k dispozici celý den, a to ani suché granule. Takový pes se nenaučí správně jíst a buď se přejídá a je obézní, nebo naopak při celodenním uždibování necítí pořádný hlad, jí málo a může být hubený. Granule namáčíme v čisté vodě a s ničím je nemícháme. Výrobci kvalitních granulí mají své výzkumné ústavy, ve kterých dlouhé roky (Eukanuba 55 let) hledají a sestavují ideální složení jednotlivých krmných směsí. A když takový vyvážený výrobek smícháte s masem, nebo mlékem, zlikvidujete jejich úsilí a vytvoříte nové krmení o novém, neznámém a většinou nevyhovujícím složení. Mějte proto vždy na paměti, že granule nejsou přílohou k masu nebo čemukoliv jinému, ale kompletní vyváženou potravou která obsahuje vše potřebné pro dospělého psa, tedy i to maso. Zároveň je nutné dodat, že ani v naší CHS striktně nedodržujeme, aby štěně jedlo pouze granule. Štěňátkům i vaříme, např. kaši ze "štěněčího mléka", těstoviny nebo rýži s masem kuřecím, hovězím s nastrouhanou mrkví nebo dáváme tvarohy, sýry, pribiňáky. Štěně nenecháváme nikdy hladovět. Je to jak s malými dětmi: pokud pejsek není zrovna velký jedlík, necháváme i suché granule( nemohou se zkazit) k dispozici stále. K návykům o pravidelnosti podávání jídla je možné pak experimentovat a učit až v dospělosti psa, kdy je pes plně vyvinut a určitě zdravému psu jednodenní hladovka neublíží. Vše chce rozumně zvážit vždy k povaze psa.

Dávkování: Obecné dávkování bývá u každého krmiva napsané na pytli. Vždy ale platí, že spotřeba krmiva je přísně individuální záležitost a liší se u každého jedince. Je třeba proto vyjít z průměrné doporučené dávky a podle přírustku či úbytku hmotnosti zvířete množství krmiva doladit. Je třeba ale hlídat, aby pes nebyl ani příliš hubený a ani (což je mnohem častější) příliš obézní. Obezita u psů způsobuje stejné problémy jako u lidí. Cukrovku, nadměrné zatížení srdce, ledvin, páteře a kloubů. Zvláště u rostoucích psů je nadváha výrazným predispozičním faktorem vzniku dysplazie kyčlí a loktů, proto je dobré i u plemen, kde je vyžadován mohutný tělesný rámec (rotwajler, labrador), držet psa štíhlého, na spodní hranici kondičního rozpětí do věku 1,5 roku, než se mu dotvoří kostra a klouby, a až pak ho nasvalit intenzivním tréninkem a nechat přiměřeně zmohutnět vydatnější výživou. NIKDY nedávejte psovi KOSTI!!! Nepotřebuje je. Není nic, co by z nich mohl získat. Vápníku má v normálním krmení více než dost a vše ostatní je jen odpad. Kosti mohou poranit krk, jícen, žaludek či střevo, ale i když jsou měkké, nebo namleté, pohlcují vodu a mohou vyvolat zácpu. A někdy natolik vážnou, že se ji nepodaří vyřešit jinak než náročnou a drahou operací.

Kastrace
Týká se zejména feneček. Možná se zdá někomu předčasné mluvit o kastraci sotva jsme si přinesli štěňátko domů, ale je třeba si uvědomit několik věcí. Především: Proč jsme si pořizovali pejska? Máme-li výstavní nebo pracovní fenu s rodokmenem a plánujeme-li chov úspěšných jedinců, nebudeme samozřejmě o kastraci uvažovat.

Převzato z pavelmisek.sweb.cz/Retriever (Míšek Pavel, CHS ARTEMIS GOLD)

Jak naučit psa základním dovednostem sedni, lehni, zůstaň, ke mně, štěkej,…. Vzhledem k tomu, že informací bude víc jak na jeden článek, budou články dva. V prvním se naučíme zvyknout psa na jméno, obojek, vodítko, náhubek a místo. A jak docílit přerušení nežádoucí činnosti Ale nejdříve se zastavíme u toho PROČ, KDY, OD KDY A JAK cvičit.

Proč cvičit
V tuto chvíli je v podstatě jedno, jak velkého psa a k jakým účelům jste si ho pořídili (společník, hlídač, lovec…). Když vyběhne ze dveří domu na rušnou ulici, když vběhne z auta do vozovky…., může ohrozit svůj i cizí život. Pokud někoho pokouše nebo zničí majetek, budete platit nebo dokonce budete soudně stíháni.
Tedy PRO ochranu zdraví psa, jeho okolí a pro ochranu majetku.

Kdy cvičit
Nejlépe, když jsme sami doma, v parku či v lese. Abychom nebyli ničím a nikým rozptylováni.

Kdy začít
S tréninkem začínáme v podstatě od prvních chvil, kdy si přineseme štěňátko či odrostlejšího pejska poprvé domů. Nejčastěji je to zvykání na jméno, na obojek, vodítko, spojování pamlsku s pochvalou (hodný), zvykání na hluk na ulicích, cizí osoby, přerušení nežádoucí činnosti, štěkání na povel…
Od 3 měsíce věku můžeme začít s chozením u nohy na vodítku, sedni lehni a s přivoláním.
Od 4 měsíce zvykáme na náhubek, odložení na místě, příp. přinášení předmětů a další.

Jak na to?
Délku cvičení zvedáme úměrně s věkem psa. 8 týdennímu štěněti bohatě stačí 10minut cvičení denně. Ročního psa můžeme trénovat i několik hodin.
Forem cvičení je několik. Nejčastěji se používá mechanická s chuťově dráždivou. Např. při přivolávání trháte vodítkem po přiběhnutí odměníte pamlskem.
Čeho si pes při výcviku všímá? Mimiky obličeje, povelu, síly a intonace hlasu, polohy rukou a nohou, příp. rychlostí pohybu, jaký při povelu děláte. Největší význam má váš hlas. Proto nezapomínejte rozlišovat intonaci povelů. Povel má vždy znít jako rozkaz. Tedy silně, důrazně či přísně.Pokud pes rozkaz nesplní, povel zopakujte, přidejte do intonace výhružný tón a zároveň ho fyzicky donuťte rozkaz splnit. Za splnění ho pochvalte pamlskem, pomazlením se slovem "hodný" nebo jiným, které si vyberete. Při chválení by váš hlas měl znít mile, přívětivě, laskavě, povzbudivě…
Zároveň je nutné místo, příp. pomocníky při výcviku měnit. Aby si pes povel nespojil jen s určitým prostředím a neodmítal v jiných podmínkách poslušnost.

Návyk na jméno
Návyk na jméno je jednoduchý. Štěně oslovíme jménem vždy, když mu neseme potravu, pamlsek, chceme-li si s ním hrát nebo ho chválíme. Pokud spojíme jméno s příjemným zážitkem, rychleji si zvykne.

Návyk na obojek, vodítko a náhubek
Než půjdete na nějakou větší vycházku, přivykněte štěně alespoň na obojek a vodítko. Obojek by měl být kožený. Na krku psa dostatečně volný. Podle velikosti psa by se nám pod něj měly vejít ještě 2-3 prsty. Příliš volný obojek by si pes mohl v nestřežené nebo vyhrocené chvíli přes hlavu stáhnout. Štěně zvykejte na obojek ve chvílích, kdy se zabývá hrou nebo jinou činností. Začínejte např. od minuty a délku postupně prodlužujte.
Na vodítko zvykejte podobně. Taky při hře, krátkých procházkách. Je důležité, aby jste s vodítkem zpočátku netrhali (budete-li chtít odvrátit psa od nežádoucí činnosti, zvolte při navykání na vodítko jiný postup). Nácvik opakujte několikrát denně vždy na krátkou chvíli a postupně prodlužujte dobu. U návyku na náhubek postupujte podobně.

Zvykání na místo
Cílem je aby stačilo říct pejskovi: "Na místo!", příp. ukázat rukou k pelíšku a pes se odebral na místo určení. Tento cvik je dobré provádět, když štěně není nabité energií. Nejlépe po výcviku, procházce či krmení. Psíka dáme na místo (do pelíšku) s povelem "místo". Pokud zůstane, pochválíme ho, příp. dáme pamlsek. Když odejde, znovu zopakujeme. Tento cvik není třeba nějak cíleně a často trénovat. Pokud žije pes v bytě, je třeba poměrně často, aby šel na místo. Postačí, když budeme důsledně vyžadovat, aby na svoje místo opravdu došel.

Přerušení nežádoucí činnosti
Nežádoucí činností je myšleno vše od ožužlávání nábytku, přes požírání výkalů, až po napadání cizích psů a osob. Nejčastěji používané povely? FUJ, PUSŤ, NESMÍŠ. Záleží na vašem výběru, jaké slovo budete používat. Můžete použít i hvízdání nebo cokoli jiného, co se vám zdá vhodné. Důležité je povel neměnit. Jinak by pro psa bylo obtížné pochopit, oč vám jde. To samozřejmě platí i pro ostatní cviky.

Když žije pes s vámi v domě, učí se tento povel celkem přirozeně. Určitě je tam pro něj spousta lákadel, která pro něj musí zůstat tabu.
Až je větší, vezměte ho nejlépe někam, kde ho budou nežádoucí činnosti lákat. Například cizí psi. Mějte ho na delším vodítku. Když bude chtít provést nežádoucí činnost, zavelte "fuj" a silně trhněte vodítkem směrem k sobě. Pokud neposlechne, zopakujte to s větší razancí a donuťte ho činnost opustit. Jakmile nežádoucí činnost přeruší, odměňte ho a pochvalte. Zpočátku můžete povel doprovodit i tlesknutím, aby jste získali větší pozornost psa.

A je tu pokračování článku "Výcvik psa I". Tentokrát najdete návody, jak psa naučit: štěkání na povel a ukončení štěkání, sedni, lehni, vstaň, odložení a slibovaný mrtvý pejsek.

Štěkání na povel a ukončení štěkání

I když máte psa jako společníka, je dobré aby se naučil štěkat na povel. Až potkáte nedůvěryhodnou osobu a váš pes na povel spustí štěkot, jistě nepohrdnete časem stráveným výcvikem.

Naučit psa štěkat je velmi jednoduché. Když nesete pejskovi potravu, tak než mu ji dáte, zkuste chutným kouskem v ruce pejska vydráždit. Do té míry, až začne dělat hluk alespoň vzdáleně připomínající štěkání. Zároveň zavelte "Štěkej!". Přitom můžete vždy vztyčit ukazovák a prostředník pravé ruky. V budoucnu si pes povel spojí s gestem. Jakmile pejsek štěkání byť jen naznačí, hned ho pochvalte a odměňte oním chutným soustem. "Vydráždit" štěně, ale i staršího pejska ke štěkání můžete i pamlskem, hrou… Vždy, když se rozdovádí a začne štěkat, zavelte "štěkej" a zdvihněte dva prsty.

Nedoporučuji vám pejska chválit, pokud štěká ve chvíli, kdy to není vhodné (i do budoucna). Např. když se vzdalujete a odcházíte z pokoje, či bytu, když někdo prochází kolem dveří, pokud štěká na jiné psy apod. Záleží na uvážení, co ve vašem konkrétním případě za nevhodné považujete.

Pokud bydlíte v paneláku nebo jiném podobně "zvukotěsném" domě, jistě vaši sousedé ocení, když naučíte pejska i ukončení štěkání. Štěkání je pro psa přirozená komunikace. Proto je "přestat" mnohem těžší než "začít". Nečekejte žádné zázraky. I při dobře zvládnutém cviku, pejsek občas štěkne.

Na ukončení štěkání se obvykle používá povel "Klid!". Zároveň zpočátku můžete slovní povel podpořit sevřením pejskových čelistí. Tak aby nemohl štěkat, ale aby jste mu neublížili. Máte-li malé temperamentní plemeno, přidržte mu hlavu zezadu. Pejsek bude mít snahu se z vašeho sevření vymanit. Proto je dobré cvik trénovat v rohu místnosti, aby nemohl ustupovat. Pochvalte ho při sebemenším náznaku zklidnění. V tomto případě bude pejskovi trvat určitě déle než pochopí, co po něm chcete. Bude-li chtít pejsek štěkat dále, povel opakujte a čelisti sevřete silněji. Po čase se pejsek bude zklidňovat už při povelu a náznaku sevření čelistí.

Sedni, lehni, vstaň, volno

Pejska si dejte na obyčejné vodítko. Postavte si ho k levé noze po směru chůze. Vodítko držte na kratší vzdálenost pravou rukou. Zavelte: "Sedni!" a zatlačte levou rukou na záď pejska, až si sedne. Pochvalte ho a odměňte.

Aby jste mohli cvik znovu zopakovat, potřebujete pejska dostat opět do vztyčené polohy. Jsou dva způsoby, jak na to. Buď zavelte: "Volno!" a popostrčte do něj, ať se jde proběhnout - cvik pak opakujete, až se vrátí, nebo si ho přivoláte. Anebo zavelte: "Vstaň!" a nadzdvihněte ho rukou pod břichem, až si stoupne.

Při výcviku lehání postupujte obdobně. Pejska si posaďte vedle levé nohy. Levou ruku mu položte na kohoutek, pravou si nachystejte k jeho předním nohám. Zavelte: "Lehni!", levou rukou zatlačte na kohoutek a pravou mu současně podtrhněte přední nohy, aby si lehl. Tento cvik vás bude stát o něco více námahy, než předchozí tři. Také můžete střídat cviky v tomto pořadí: sedni, lehni, sedni, volno nebo vstaň.

Odložení

Tento cvik se cvičí v návaznosti na "Sedni!" a "Lehni!". U malých štěňátek můžete používat povel: "Zůstaň!", když se na chvíli vzdalujeme. Vypěstujete tak u něj návyk a jistotu, že se opět po tomto povelu vrátíte.

U větších pejsků je dobré, aby trochu už ovládali povel "Sedni!" nebo "Lehni!". Postavte si psa na vodítku po levé straně. Zavelte "Sedni!" nebo "Lehni!" a "Zůstaň!". Zároveň přidržte levou ruku před čenichem psa. Vykročte směrem od něj. Pokud bude chtít jít s vámi, vraťte se. Znovu dejte povel a trhněte vodítkem. Někdy je zpočátku nutné psa přivázat ke kolíku. Vzdalte se alespoň na 2m. Snažte se pár minut setrvat. Dobu setrvání postupně zvyšujte. Chvalte, kdykoli je to možné.

Mrtvý pejsek

Tento cvik je velmi jednoduchý. Když si se svým štěňátkem hrajete a ono si lehne na záda, řekněte: "Mrtvý pejsek!". A pochvalte pejska. Když začnete takto od štěněcího věku, pejskovi rychle dojde, co má dělat a v dospělosti se rád před vámi po tomto povelu svalí a vyvalí. Bude si ho spojovat s příjemnými zážitky a hrou. Naši psi tenhle povel přímo milovali. Nutno podotknout, že k ničemu jinému, než hře jsme ho nepotřebovali.

Zpočátku cvičte na nerušených místech a s vodítkem. Až pes cvik zvládne, cvičte bez vodítka a na rušnějších místech. Začínejte od krátké chvíle až po několik desítek minut ( kdy má pes vydržet v zavelené poloze). Záleží, co od svého pejska v budoucnu očekáváte kromě společnosti (výstavy, hlídání domu…).

Při každém splnění povelu nezapomeňte pejska pochválit a odměnit. Pokud spolupracovat nechce, povel znovu opakujte s větší razancí. Je možné, že pejsek nemá na trénink náladu a po větším vyběhání by spolupracoval lépe. Přesto ho donuťte dokončit již vyřčený povel. Pak ho teprve nechte proběhnout. Naučí se tak, že ať chce nebo ne, poslechnout musí. A v budoucnu se vám s ním bude spolupracovat mnohem lépe.

A na závěr ještě pár tipů na pamlsky: piškoty, granule, nakrájený salám, špekáčky, sýr ... Vyberte podle toho, co vašemu pejskovi nejvíce chutná. Velikost odměny by měla být taková, aby jich pejsek snědl spoustu, ale měl stále chuť na další.

Budeme moc rádi, když nám napíšete vaše zkušenosti s cvičením. Co vám šlo, co naopak ne, na jaká úskalí jste narazili…. Přeji vám mnoho příjemně stráveného času s vaším pejskem!