Vítejte v magickém světě nejlepšího přítele člověka psa

Původ: Má společné předky s ostatními skotskými nízkonohými teriéry, i on byl v minulosti užíván k lovu tzv. škodné sídlící v norách. Od ostatních se však už v 17. století začal oddělovat nápadnou bílou barvou, která i při loveckém zaujetí vylučovala záměnu s lovenou zvěří. Jako moderní plemeno se stabilizoval v letech 1905 - 1907, kdy vznikly první chovatelské kluby a byl uznán anglickým Kennel Clubem.

 

Vesthajlendský teriér          

Popis: Malý, ale silný a svalnatý nízkonohý teriér. Hlava má působit co nejkulatějším dojmem, lebka mírně klenutá, čenich jen lehce zašpičatělý. Oči středně velké, daleko od sebe, bystrého, pronikavého pohledu. Uši malé, vztyčené, špičaté, porostlé krátkou srstí. Krk dostatečně dlouhý, svalnatý. Končetiny krátké, silné a svalnaté. Trup kompaktní, hřbet rovný, hrudník hluboký. Ocas rovný, vesele nesený vzhůru, dlouhý 12, 7 - 15, 4 cm, pokrytý tvrdou srstí bez třásní. Srst tvrdá, asi pěticentimetrová, bez kudrlin. Zbarvení: bílé.

Charakteristika: Veselý, čilý a sebevědomý pes s aktivním přístupem k životu. K lidem i k dětem přátelský, někdy však poněkud svéhlavý a neposlušný.

Zvláštní nároky: Plemeno dosti náročné na péči o srst, která by jednak měla zůstat čistě bílá, jednak je nutno ji pravidelně trimovat (škubat, neboť stříháním měkne) a denně kartáčovat. Vyžaduje důslednou výchovu.

Užití: Dříve lovecký pes - norník, dnes luxusní pes a společník.

Výskyt: Dnes patří k módním, všeobecně oblíbeným a rozšířeným plemenům.

Možná záměna: Vzhledem k bílé, pro teriéra netypické barvě nepravděpodobná.