Vítejte v magickém světě nejlepšího přítele člověka psa

Původ: Pochází z okolí města Norvich ve východní Anglii, je blízce příbuzný se skotskými teriéry. Vznikl v průběhu 19. století z různých teriérských plemen, z nichž byli vybíráni a spojováni jedinci co nejmenší, krátkonozí a červenavě zbarvení, kteří měli uši buď vztyčené (dnešní norvičský teriér), nebo klopené (dnes norfolský teriér). K oddělení těchto dvou typů do samostatných plemen došlo až v padesátých letech našeho století.

 

Norvičský teriér

 

 

Popis: Malý nízkonohý hrubosrstý teriér. Hlava mezi ušima široká, s klínovitým čenichem, který je kratší než mozkovna. Oči malé, oválné, tmavé, bystrého výrazu. Uši vztyčené, vysoko nasazené, středně velké, zašpičatělé. Krk silný, přiměřeně dlouhý. Tělo kompaktní, s krátkým rovným hřbetem, hlubokým hrudníkem a krátkými bedry. Končetiny krátké, silné a rovné, s kočičími tlapkami. Ocas postupně se zužující, co nejrovnější, nesený vzhůru, může se kupírovat. Srst tvrdá, drátovitá, přiléhající. Zbarvení: červené, pšeničné, černo-tříslové (black and tan) a grizzly.

Charakteristika: Méně nervní než většina ostatních teriérů. I když je přirozeně ostrý, nevyhledává šarvátky. Vyniká milou, přátelskou a člověku oddanou povahou a lze s ním snadno vyjít.

Zvláštní nároky: Na držení a na péči nenáročný pes, u něhož však jsou časté problémy s rozmnožováním (málopočetné vrhy). Srst je nutno několikrát za rok otrimovat, úprava však není příliš složitá.

Užití: Kdysi užíván k chytání krys, dnes velmi milý průvodce a pes rodinný.

Výskyt: V Evropě vzácný. U nás se vyskytuje několik starších jedinců, kteří se nerozmnožují.

Možná záměna: S norfolským teriérem, jenž se odlišuje klopenýma ušima. S kernteriérem, který je větší, ježatější a méně kompaktní.