Vítejte v magickém světě nejlepšího přítele člověka psa

Původ: Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pomáhala při lovu pernaté zvěře, ale především větších zvířat, jako jsou medvědi, losi, sobi, divoká prasata či rysové. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značně vzdáleny od člověka vyhledávaly zvěř, aby ji pak ohlásily hlasitým štěkotem (odtud pramení název: ruské "lajať" znamená "štěkat"). Ke stabilizaci této lajky došlo ve třicátých letech našeho století.

 

Západosibiřská lajka

Popis: Pes přírodního typu střední velikosti, suché konstituce. Hlava ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku, suchá, s dlouhým a špičatým čenichem. Uši vzpřímené, vysoko nasazené. Oči oválné, zešikmené. Tělo takřka kvadratické, s rovným, pevným hřbetem, záď široká a svalnatá, břicho mírně vtažené. Ocas zatočený do prstence, nesený nad hřbetem nebo nad bokem. Srst rovná, hrubá, kratší. Na krku a na plecích hříva. Zbarvení: různé, od bílé přes šedou, pepř a sůl až po červenou a černou, případně kombinaci uvedených barev.

Charakteristika: Živý lovecký pes s vyrovnanou povahou. Drsné prostředí Sibiře, z něhož pochází, ho formovalo k mimořádné odolnosti, skromnosti a nenáročnosti. Je to velmi samostatný pes, zvyklý poradit si v každé situaci.

Užití: Univerzální lovecký pes.

Výskyt: V Rusku poměrně hojná, jinak chována spíše sporadicky. Několik jedinců se vyskytuje i v naší republice.

Možná záměna: S dalšími uznanými i neuznanými lajkami, jejichž rozlišení je pro laika takřka nemožné. U nás se vyskytující karelský medvědí pes je o něco mohutnější a vždy černobílý.